Hey, this photo is © Martin Vitek

  

Před časem jsem se po dlouhé odmlce vrátil ke své vášni. Fotografii. Tehdy to byl jen zájem, dnes jsem se ve fotografii našel. Tak silný pocit klidu a jistoty jsem do této doby nikdy nezažil. To, co mě ale při focení nejvíce nabíjí, s čím rostu, jste Vy, lidé, které fotografuji. Dnešní uspěchaná doba vede mnohé z nás k přijímání různých rolí. Ale to, kým skutečně jsme, je čím dál více těžší rozpoznat. Chybí nám okamžiky, kdy se můžeme zastavit a vnímat sami sebe.

Fotografie je takové malé (velké) zastavení času. Díky ní můžeme získat pohled sami na sebe, který možná neznáme. Není to jako pohled do zrcadla. Ten je ovlivněn už jen tím, že se vidíme, že máme okamžitou odpověď a na tu hned reagujeme. Ale je to skutečně tak? Vidí nás takto i lidé kolem nás, když na to, jak vypadáme nemyslíme? Když tam není to zrcadlo, které nás může i trochu ošálit?

Za dobu, po kterou fotografuji, se mi vystřídalo před objektivem mnoho různých tváří. Ženy i muži, neznámí i známí. Ale všichni bez výjimky byli zajímaví svoji osobností. Za každou osobností, tváří je osud. Někdy jej rozluští pouze sami portrétovaní, někdy září ven jako slunce. Ale vždy tam to „něco“ je. A to “něco“ je důvodem, který mně dodává další a další energii.

 

Touto energií otevíráme stavidla a stojaté vody nejistoty zmizí. A to je prostor pro společné vytvoření krásných snímků, které budou o Vás. Přes to, že nejsem loutkař, který vede loutku a určuje, jak se bude pohybovat, jak se nastaví, či co udělá, nemusíte mít obavu z počátečních nesmělých kroků. V klidu nalezneme směr, kterým pro Vás bude příjemné vykročit a já půjdu rád vedle Vás.

Kdo tedy jsem? Kde je mé místo při focení? Dlouho jsem nemohl přijít na to, jak vlastně fotím. Nedokázal jsem to popsat. Dodnes před každým focením cítím jemnou nervozitu. Jak se však začne fotit, vše opadne a je to příjemné setkání dvou lidí. Podobnou nervozitu pak pociťuji při otevírání nafocených snímků. Říkám si: „…bude to tam?“. A jsem nadšený, šťastný, protože vždy tam to „něco“ je. Nadšený, když fotografie působí přirozeně, jakoby byl zachycený běžný životní okamžik.

Martin Vítek