Mít kolem sebe partu krásných bláznů je vždy moc fajn. Někdy je to jen o obyčejném setkání, ale někdy o neobyčejných zážitcích. Když dostanete nabídku nejen se podívat na střechu restaurace Žižkovského vysílače, příjemně vás to zaskočí. Když se ale navíc jako bonus dozvíte, že tam můžete i fotit, můžete radost krájet. Rád fotím nebeské scenérie, občas si zafotím i krajiny, ale protože je portrétní fotografie má krevní skupina, nemohlo to dopadnout jinak, než že jsem pod nebem fotil portrét. Slovo dalo slovo a našel se další krásný blázen. Vlastně “ta” blázen. Skvělá Martina. Již dříve jsme se domlouvali na společném focení a tak tato možnost nešla ani pro mne a ani pro Martinu odmítnout.