Občas se osmělím a oslovím někoho na ulici, v restauraci, kavárně…   jen předám vizitku, řeknu pár slov a rozhodnutí, zda se ozvou ponechám čistě na nich. Úspěšnost není velká. A je to logické. Někomu nemusí sednout můj styl fotografií, a někdo po fotografiích zkrátka vůbec netouží. O to více pak potěší, když najednou přijde zpráva, email.

Wesna mne nejprve odmítla s tím, že v tu dobu, kdy jsem jí psal, nemůže. Tak napůl jsem to tedy vypustil a nedělal si plané naděje. A za další tři týdny…