Mám technické vzdělání. Postupem času ve mne ale vyhrála tvůrčí stránka a po několika pokusech s jinými směry jsem nakonec skončil u fotografie. I když “skončil” není zcela přesné. Fotografie mne učarovala a po pár letech jsem zjistil, že mi dodává klid a pohodu. A tak zbývalo udělal ten krok a od roku 2012 je fotografie mým povoláním.

Ve fotografii jsem samorost. Tuto svoji fotografickou Ameriku jsem si začal objevovat sám. Někdy to jde snadněji, někdy hůře. Fotografie upravuji, ale retuš používám jen v nezbytně nutné míře. Mnohem více se zaměřuji na pohodu při focení, na světlo a stín, na prostředí. Jsou to pro mne důležité části tvorby. Asi se mi tento pocit nepodaří vystihnout lépe, než Alfredu Eisenstaedtovi, který říká, že: “Je mnohem důležitější dotknout se lidí, než tlačítka spouště”.

I proto nikam nespěchám, nechávám věci plynout a vše do sebe zapadnout. Někdy to může být pozvolný “krok”, jindy svižná “chůze”. Pokouším se do fotografování příliš nevstupovat svými představami. Raději “vyprávím minipříběhy”. Ty pomáhají navodit situaci a náladu. Někdy vážnou, jindy zamyšlenou a nezřídka i velmi veselou. Zkrátka mám rád, když je fotografování tvůrčí činnost pro oba (všechny) zůčastněné.

 

Martin Vítek
5. července 2018