Už nějaký čas se spekuluje o novém modelu společnosti Fujifilm. Nejdříve to vypadalo na nástupce úspěšného modelu X-T2, ten se ale představí na Photokině letos v září. Poslední týdny začalo být jasnější, že se bude jednat o zcela novou řadu. A teprve poslední dny začaly přinášet zprávy, že se zřejmě bude jednat o model, který vychází ze zmíněné X-T2, ale se zaměřením na natáčení videa. A tak se také stalo. Specifikace modelu naznačují, že schopnosti těla s označením X-H1 se postaví dvěma oblíbeným bezzrcadlovkovým zástupcům na tomto poli, tedy Panasonic GH4 či jeho poměrně čerstvém nástupci GH5 a aktuálním modelům řady Sony a7.

Protože se neorientuji na nahrávání videa, byl můj pohled zaměřen na X-H1 na to, co nového či lepšího přináší klasickému fotografovi a zda je posun tak výrazný, aby současní uživatelé nebo uživatelé, kteří o modelu X-T2 uvažují, měli důvod připlatit si a zaměřit svůj zájem na horkou novinku.

První rande

Jaký tedy je model X-H1 při prvním setkání? Již nazev textu naznačuje, že H1 vybočuje ze standardního průměru velikostí těl řady X. X-H1 jsem měl zapůjčený i s battery gripem a toto kombo je na poměry Fuji opravdu velké. Ve srovnání s T2 je větší ve všech rozměrech. Je zhruba o centimetr vyšší, téměř o 2 centimetry širší a o podobný rozdíl hlubší. Hloubka je daná hlavně větší pravou částí s výraznějším úchopem. Velkým rukám bude u samotného těla stále chybět plná opora malíčku, ale centimetr na výšku přeci jen poskytne větší jistotu. Celková velikost úchopu a hloubka od přední části gripu k přední stěně těla, je tak výrazná, že společně se zadní oporou palce poskytnou skutečně jistý úchop bez nepříjemných obav z možnosti vysmeknutí. Pokud k tělu připojíte battery grip, uchopení těla je téměř dokonalý.

Malý nenápadný Fuji?

V diskuzích o novém těle se objevovaly otázky, které poukazovaly na původní výhodu těl řady X, tedy jejich malé rozměry a hmotnost při skvělém výkonu bezzrcadlovek Fujifilm. Diskutujícím se předpokládané rozměry X-H1 nezdály jako dobrý tah. Chápu jejich rozhořčení, nicméně už model T2 je zaměřený jako univerzální „dělník“, který poskytuje široké možnosti a předpokládá se, že jeho uživatel bude tělo vytěžovat téměř denně v různých podmínkách. Model X-H1 jde ve své univerzálnosti ještě dál a mimo zacílení na natáčení videa, rozšiřuje možnosti využití i pro pořizování statických snímků.

Není to jen díky dlouho očekávané a téměř vymodlené stabilizaci snímače v těle, ale i novou závěrkou, která je obdobná jako v modelu GFX. Základní parametry jsou shodné jako u modelu T2, ale výrazným bonusem je ještě nižší hluk (i když v tomto případě je tento výraz vlastně nesprávný) mechanizmu nové závěrky. K Fuji jsem přešel z APS-C i FF zrcadlovek a i já patřil k zastáncům krásného zvuku prásknutí zrcadla a závěrky. Musím se však přiznat, že s přechodem k Fujifilmu, více a více oceňuji nižší hlučnost Fuji těl. Už při přechodu z X-E2 k X-T2 jsem si liboval, jak jsem při focení méně nápadný. X-H1 má zvuk ještě tišší, jemný, až téměř sametový. Zkrátka i při sériovém snímání maximální rychlostí mechanické závěry, tedy 11 snímků za vteřinu, nikoho nevyděsíte a při běžné hlučnosti společnosti například při svatbách, či eventech, si vás nikdo nevšimne, i když bude stát ve vaší blízkosti. (Popis nízkého hluku závěry patřil předprodukčnímu vzorku, Finální produkční těla X-H1 jsou…  a to e promne téměř záhadou…   ještě tišší).

Takže ano, velikostí se blíží menším zrcadlovkám, ty však svými parametry a možnostmi s přehledem překonává a “hlasy poroty” získává zvukovým projevem.

Designová evoluce

Pokud nebudete mít modely X-T2 a X-H1 vedle sebe, tvarově je při letmém pohledu lehce zaměníte. Je pouze jeden výraznější a jeden méně výrazný designový rozdíl. Ten méně nápadný je hloubka kapličky EVF displeje. Je celkově delší a přední skosení má menší úhel.

 

Výraznějším prvkem je absence otočného ovladače kompenzace expozice. S příchodem modelů s X-Trans III snímačem, přesněji s možnosti přepnou na ovládání kompenzace expozice předním rollerem, se stal otočný ovladač na pravé vrchní části těla víceméně zbytečný, protože většina fotografů využila možnost rozsahu +/- 5 EV při použití předního rolleru. A tak jej vývojáři odstranili a na jeho místo umístili stavový displej, který známe z modelu GFX a to je s větším gripem pro pravou tím druhým a výraznějším designovým prvkem. V prvních chvílích jsem ho vnímal jako nepříliš důležitý „doplněk“, protože mi u E2 a ani T2 nechyběl. Jenže s jídlem roste chuť a pokud jste rozmazlováni dalšími možnostmi, uvědomíte si výhody přítomnosti displeje či dalších libůstek, až „když o ně přijdete“ s návratem k T2. V šeru či ve tmě si tělo bez stavového displeje nastavíte jen s obtížemi, aniž byste tělo zapnul a přiložil ho k oku (tedy nepoužijete-li hlavní displej).

Když už jsem zmínil EVF, v modelu X-H1 má o 30 % vyšší rozlišení, než u modelu T2. Ten má rozlišení 2,38 Mpx, model H1 překročil hranici 3 Mpx a má navíc kratší Blackout, než EVF u X-T2.

 

S blížícím se jarem nové barvy

Další novinkou je rozšíření seznamu filmových simulací. „Eterna“, jak se simulace jmenuje, mi připomíná můj oblíbený Classic Chrome. Barvy „Eterny“ jsou velmi jemné, celkové pojetí je chladnější, ale méně kontrastní, než u Classic Chrome. Za slunečného počasí působí barvy přirozeně, bez výrazného posunu, ale jak jsem již zmínil, jsou velmi jemně a například pro focení portrétů mohu „Eternu“ doporučit s naprostým klidem. Užijete ji však i v jiných případech. V těchto zimních měsících jsou západy slunce barevně chladné a Eterna přinese do snímků velmi příjemnou kombinaci bleděmodrého zabarvení s růžovým nádechem. Pro fotografování nejen večerního města je to příjemná volba. Nakonec, všechny snímky v galerii u článku jsou fotografované se zvolenou simulací „Eterna“ a mohu říci, že bych byl velmi rád, pokud se díky firmware updatu dostane i do aktuálních těl s X-Trans III snímači.

MENU aneb nabídka šéfkuchaře

V menu, které má grafiku stejnou jako modely T2, Pro2, E3, T20 či GFX, je samozřejmě více změn. Nejpodstatnější, dokonce by se dalo říci nejbrutálnější, změnou je rozšíření možností nastavení nahrávání videa. U T2 je pro natáčení jedna záložka. U modelu X-H1 jsou záložky čtyři. Pro statické fotografování se nabídka také rozšířila, například o nový systém práce s dynamickým rozsahem. Volby DR z předchozích těl zůstaly, ale nově zde naleznete volbu, využívající nové algoritmy, které jsem ale neměl prostor porovnat, vyzkoušet, abych odhalil jejich přínos.

Rozšíření podpory je v i podobě nového umělého horizontu. Ten však není aktivní stále, ale lze jej krátkodobě vyvolat. Nabídne vám indikaci naklonění těla nejen pravolevé, ale i předozadní. Po exponování opět zmizí, aby jeho výraznější grafické zpracování nerušilo výhled.

Stejně jako u posledních modelů Fujifilmu, i u X-H1 došlo k dalšímu rozšíření množství a možností programování funkčních ovladačů. Ty jsou opravdu široké a díky tomu individualizace H1 je skutečně skvělá a další odladění jak fyzické (tvar těla, úchopů, ovladačů, stavový displej…), tak i rozšířené menu, opět přibližuje model X-H1 dalším fotografům a jejich potřebám či zvyklostem.

„Nezabroušené hrany“

Abych jen nechválil, je tu i pár drobností, které mě překvapily. Nejde vysloveně o problém, spíše o nezvyk. První přiložení H1 k oku a snaha o vytvoření snímku je….   Je zatraceně rychlá. Ne že by H1 věděla dopředu, co chcete udělat, ale spoušť, která si nezadá s citlivostí spouští koltu westernového pistolníka, vás při prvním seznamování skutečně zaskočí. Pro ostření stačí jen letmý kontakt, až téměř nabydete dojmu, že má v sobě dotekové senzory. Chvíli trvalo, než se mi prst zkalibroval, ale po pár hodinách focení už to bylo v pořádku. Přesto si myslím, že by to pro někoho mohlo být ne zcela příjemné. (Aktualizace: pokud vám citlivost spouště nevyhovuje, lze ji v servisu změnit na pro vás vhodnější úroveň). Toto řešení má však logické opodstatnění. X-H1, ač první počin v nové řadě, je evolucí poznatků z předchozích těl Fujifilm X série a tak přítomnost stabilizovaného snímače je jen jedním z přínosů k “ostřejším” snímkům. Dalším je právě citlivější spoušť, která potlačuje nechtěné rozhýbání těla stlačením spouště při expozici.

Další drobností je umístění Q tlačítka na vrcholu opory palce. To sice nevyčnívá nad povrch, ale nezřídka se stávalo, že jsem si Q menu vyvolal při manipulaci s fotoaparátem. Stačí se však jen dotknout spouště a Q (se svým menu) je pryč. Jde spíše o návyk ruky.

Rozplýval jsem se nad nádherným zvukem závěrky X-H1. Až jej uslyšíte, dáte mi za pravdu. Co je ale vadou na kráse, je zvuk obou rollerů. V porovnání s téměř neslyšnými rollery v T2 si ihned vybavíte velikonoční řehtačky. Přimlouval bych se za návrat k těm původním, protože nejen zvuk, ale i odpor mechaniky rollerů je výraznější.

Velikost těla já osobně jako zápor nevnímám. Beru to jako vlastnost konkrétního modelu s jasným cílením. A stejně jako je za téměř nezničitelný tank brán model Pro2, podobně to platí i u X-H1, byť na to Fuji šlo z trochu jiného směru. Tělo Pro2 je cihla s minimem pohyblivých částí, které budí dojem náhrady kladiva, zpracování šasi H1 je řešeno zvětšením a větší vnitřní oporou. Zkrátka zde přináší X-H1 „Solid state“ provedení. To pak vnímáte i na úpravě povrchu těla.

Nashledanou či sbohem?

Jaký tedy fotoaparát Fujifilm X-H1 je? Pokud dáme stranou skokové rozšíření video možností a zůstaneme u pohledu fotografa statických snímků, nemůžeme mluvit o revoluci. Evoluce je myslím vhodnější příměr. Osobně ale X-H1 vnímám jako precizní cizelování vlastností předchozích modelů. Konečný verdikt o atraktivnosti přinese jeho cena. Zda překročí hranici 60k a potvrdí tak obavy z předpokládaných US cen nebo…    nebo se X-H1 vmáčkne k T2 a Pro2 a bude se pohybovat kolem hladiny 50k. Pokud by to byla ta druhá varianta, bylo by to za mne „nashledanou“ a dokázal bych si ho časem představit jako hlavní stroj k mé X-T2. 

Prohlášení

  • Děkuji za možnost pohrát si s X-H1 společnosti Fujifilm, která mne oslovila prostřednictvím Petra Klempy.
  • A ne, neslíbili mi za dobrou recenzi jedno X-H1 do výbavy.
  • Dále se zcela nepokrytě přiznávám k silné náklonnosti ke značce, protože již od úplného počátku naší společné cesty mi Fuji fotoaparáty přinášejí hlavně radost a chuť stále dále a dále fotit.

A zde je již galerie ukázkových snímků z podvečerní Prahy a portrétních fotografií.